Jmenuji se Barbora a psi mě doprovází životem již přes 25 let. Můj první pes, malý knírač, se se mnou účastnil výcviku malého služebního plemene v tehdejším Svazarmu, kde jsme složili i zkoušky z výkonu. Dnes teprve vidím, jak moc byly tehdejší výcvikové metody jiné. I když jsem nikdy nepotřebovala stahovací obojek, celé to bylo spíše o nekonečném drilu.

V současné době mám doma tři psy. Jednoho jorkšírka, který je s námi od štěňátka, nedávno adoptovanou fenku křížence z útulku a středně velkého křížence border teriéra. A právě on je příčinou toho, že se moje cesta propojila s Dobrou Psí Školou.  Náš „Freddy Krueger“, (jak mu něžně říká naše veterinářka), k nám přišel ve chvíli, kdy původním majitelům přerostl přes hlavu. Je to typický pes, který by jinak strávil celý svůj život za mřížemi útulku. Byl nesocializovaný, s obrovskou strachovou agresí, neuměl komunikovat, nevaroval a rovnou kousal. A já, zvyklá vychovávat vždy od štěněte, jsem najednou nevěděla jak na to. Nic nezabíralo, v podstatě se pejska podařilo postupně jen tak trochu „ochočit“.

Hledala jsem rady všude kde se dalo, ale marně. Navštívení výcvikáři byli „ze staré školy“ a tím se to jen zhoršovalo. Až jednou jsem na Fb našla „Víkend pro psí výtržníky“ Dobré Psí Školy. Řekla jsem si, že nás tam bude více stejně postižených a sebrala odvahu odjet. V báječné skupině lidí jsem s překvapením zjistila, že přece jen existuje ještě nějaká cesta. Na konci víkendu můj pes začal pomalinku reagovat. Nové metody pozitivního posilování totiž mohou začít měnit i takové zvíře, jaké mám já.

Začala jsem navštěvovat odborné přednášky a kurzy a přečetla spousty knih, účastním se praktických cvičení s nejlepšími z trenérů, pracujících touto metodikou. Mí přátelé a jejich známí se na mě začali obracet s prosbami o radu při výchově svých psích mazlíčků. Práce s nimi je pro mě tou největší radostí. Je krásné vidět, jak nejen majitelé, ale i jejich psi, mají najednou světlo v očích.

Možnost mít vlastní Dobrou Psí Školu jsem uvítala, protože si myslím, že každý, kdo svého psa považuje za člena rodiny, by měl mít možnost se seznámit v blízkosti svého bydliště s pozitivním způsobem učení psů a moci tak vybudovat krásný vzájemný vztah „šťastný pes a spokojený pán“.