O trenérovi

Ahoj, jmenuji se Martina Šilhánová, láska ke zvířatům mě provází již od raného dětství. Vždy jsem upřednostňovala pohodu zvířat nad svou vlastní. Už když jsem jako malé dítě spadla
ze žebříčku v ZOO do výběhu mezi kozičky, neplakala jsem, proto, že by se mi něco stalo, ale proto, že se kozičky rozutekly.

Prvního pejska jsem dostala v pěti letech, americkou kokršpanělku Childušku, byla úžasná, sdíleli jsme společné neduhy i legraci a já se s ní již v té době naučila režim každodenního venčení a krmení. Našla jsem si zálibu v péči o pejska, snaze o pochopení jejích potřeb a pocitů, která trvá dodnes. Pejsků naši rodinou prošlo více, chovali jsme německé ovčáky i křížence. Jednoho pejska někdo vyhodil z auta v lese u naší vesnice, tak jsem se ho ujala.

Záchrana a pomoc pejskům v nouzi se stala také jedním ze smyslů mého života, jsem dobrovolníkem spolku Pes nejvěrnější přítel, který zachraňuje pejsky z nevhodných podmínek a hledá jim nové domovy.

V roce 2008 mi do života vstoupila americká akita, fenka Maderka. v té době jsme již měli osmiletého pudlíka Dejvidka, který byl neskutečně chytrý a vnímavý, jeho výchova šla téměř sama.

Maderka ale byla jiná, byla tvrdohlavá, svá, vše si řádně rozmyslela, zároveň ale také byla ohromně citlivá a milující. S Dejvidkem se nám ji podařilo vychovat tak, že mi s Maderkou stačil pohled a věděli jsme, co ta druhá chce a jak se cítí. Účastnili jsme se spolu psích výstav, věnovala jsem se handlingu i práci vedoucí kruhu. S jejím přibývajícím věkem jsem se zabývala správnou výživou, aby její klouby nebyly tolik zatěžovány, správným pohybem a myoterapií.

S chovem pudlíků jsem dospěla k vykonání kurzu úpravy srsti pudlů.

V roce 2022 jsme absolvovali tábor s Pavlem Bradáčem s naší ani ne rok adoptovanou kříženkou labradora a odrostlým štěňátkem pudlíka. Štěňátko mělo své potřeby a naše holčička se svoji nehezkou minulostí a velkou nedůvěrou k cizím lidem samozřejmě také. Pochopení Pavla a jeho pozitivní přístup k výchově a převýchově pejsků mě naprosto nadchl. Nikdo netlačil do ničeho nás, ale ani naše psy.

Pozitivní přístup k výchově a důvěra v pejska je dle mého názoru jediná cesta, jak si vytvořit se psem nepřetržitelné pouto, kdy pejsek bude zároveň důvěřovat vám za všech okolností.

Dlouho jsem tedy nepřemýšlela a rozhodla se své znalosti v tomto oboru prohlubovat a zdokonalovat, přihlásit se do kurzu trenérů a být dalším, kdo bude šířit smysl v pozitivní výchově psů a prohlubování vztahu mezi majitelem a jeho pejskem.

Pes je křehké stvoření, ať je malý nebo velký, jejich duše jsou velmi citlivé. Pojďme tedy k jejich výchově přistupovat s citem a udělat z výchovy zábavu pro sebe i pro ně.